Mrzí mě, že si o mě myslíš ty špatné věci ze kterých mě obviňuješ a dáváš mi důvod ti být čím dál tím vzdálenější. Už chápu proč ses mi vzdalovala když jsem o tom mluvil. Máme před sebou obrovské rozhodnutí a tím je stěhování do Prahy. Dílnu jsem otevřel prakticky jen kvůli tobě aby jsme se měli dobře a teď jí zavírám aby jsme se měli aspoň trochu normálně. Je to velké rozhodnutí, hlavně pro tebe, měla by jsi vědět co od života chceš a za tím si jít. Přijde mi že by jsi do Prahy ráda, ale pokud tam máme jít a za měsíc to ukončit kvůli věcem ve kterých si nerozumíme už teď, tak je to zbytečný. Můžu se sebrat a odletět někam hodně daleko kde mi sice nebude nejlépe, ale aspoň ani jeden z nás nebude mít nervy z toho druhého. Pokaždé jak něco takového uděláš, nemám chuť se už ani vracet domů. Je mi z toho na nic, je mi na nic z toho co se stalo a co se děje, protože takhle vztah nevypadá, sama to víš moc dobře. Všechno se dá zachránit, jen je potřeba změnit pár věcí, však i já se snažím o tom nemluvit, neotravovat tě, dát ti prostor, být na tebe hodný, starat se. Ano, dělám asi spoustu věcí špatně, kdo ne. Nevím ani co ti na to všechno říct, však mě znáš a poznáš co se děje nebo jestli není všechno dobře. v Praze máme šanci na lepší život, nechat tady všechny problémy a začít se vším hezky od začátku. Mám radost že se snažíš si najít práci, koukat se po bytech a zařizovat spoustu věcí kolem, toho si vážím. Ale pokud si nebudeme věřit, nevím kam to povede. Já ti říkal že moje vztahy jsem ukončil kvůli těmto věcem protože mi na nich záleží. Začal jsem si s tebou, protože mi to přišlo skvělé mít zase někoho s kým je mi dobře a s kým si rozumím, požádal jsem tě o ruku, protože jsem si řekl že jsi to ty, komu chci zase věřit a s kým chci zůstat, řekl jsem ti o stěhování do Prahy, protože je fajn být někde kde to máš ráda a můžeme se tam mít fajn, chci s tebou zůstat protože když jsme spolu a zrovna neřešíme ty blbosti kolem ani na sebe nejsme zrovna hnusný, tak je nám prostě dobře. Teda aspoň mě ano. Je před námi velké rozhodnutí kvůli kterému by jsme se měli začít chovat nějak lépe aspoň k sobě. Děláme to přece pro sebe a pro malou, to je ten důvod proč se mít lépe. Je zbytečný to sem asi psát, každý by jsme si měli uvědomit co děláme a proč to děláme, jen nás to musí bavit.

A jak dál? Otázka kterou si klademe každý, každičký den co tu jsme. Líbí se nám co děláme? Jaké kolem sebe máme lidi? Na jakém místě jsme? S kým jsme? Co nás činí šťastnými nebo naopak? Lidi by se měli více naučit říkat ne. Ne tomu, co nás činí nešťastnými! Jsme tu proto, aby jsme něco dokázali a je jen na nás jestli sobě nebo ostatním, kteří mají zájem o to co děláme a snaží se nás v tom podpořit. Děláte zaměstnání ve kterém nejste spokojeni? Změňte to dřív než vás to zničí – ať už fyzicky nebo psychicky. Máte kolem sebe lidi na kterých vám záleží ale jim na vás ne? Jednoduše je vyřaďte ze svého života, protože čekat na to až se někdo změní nebo se ozve, vás může stát spoustu času který dokážete využít mnohem lépe. S kým jsme? Na tohle neexistuje asi žádná správná odpověď. Buď jste šťastný a chcete v tom pokračovat nebo nikoliv a nemá smysl v tom dále pokračovat. Nic mezi tím není. Hádky, lži, stres, deprese, nedůvěra, výčitky a další věci spojené s tím špatným co se vztahu týče jsou jistě špatně i když se bez toho ani jeden neobejde . Ano, ke vztahu to patří a každý máme právo na to, mít takové chvilky. Jen musí člověk znát určité hranice kdy je toho moc a vztahu to škodí nebo kdy je to akorát a jeden pro druhého je v tu chvíli oporou. Cítit oporu, lásku, být upřímný a věrný, to je ta správná cesta ke spokojenému a šťastnému vztahu – teda aspoň dle mého názoru. Co nás činí šťastnými? Pokud budu psát za sebe, tak je to určitě moje budoucí žena (pokud si to nerozmyslí), Lea – dcera kterou má a taky práce, práce která mě baví i když jí není zrovna mnoho. Co nás činí nešťastnými? Hádky, obavy, stres a strach ze ztráty čehokoliv na čem nám záleží. Stačí na to jen pomyslet a člověku se neudělá zrovna nejlépe. Ano, je lepší na to nemyslet, ale pokud vám to někdo nebo něco připomíná, jen těžko se tomu vyhnete a je jen na vás jak se s tím poperete. Ne! Nejde jen tak říct nebo napsat že na to člověk kašle a tím to končí. Člověk by se měl především umět radovat z maličkostí a měl by se naučit problémy řešit. Řešit je s někým komu věří, mluvit o svých pocitech a hlavně si vyslechnout názor druhé strany. V dnešní době je sakra těžké někomu věřit a ještě těžší je s někým zůstat v souladu už napořád. Každý na tomto světě jsme tu jen sám za sebe a musíme si samy říct, co od života chceme a kde chceme být za pár let a jestli nás k tomu vede to, co právě teď děláme. Za chyby se platí, to ví každý, ale pokud se z nich nedokážeme ponaučit, budeme je stále opakovat dokola a dokola. Být na sebe škaredý? Jednoduché. Omluvit se, uznat chybu a ponaučit se z ní? Těžké. Být sám? těžké. Být s někým ale nevážit si toho? Jednoduché. Často si ani neuvědomíme co děláme svým chováním dokud o to nepřijdeme.

Ahoj zlato.

Myslím si, že každý člověk si zaslouží druhou šanci na to aby ukázal, že není zase tak špatný jak si o něm druhý myslí. Ty jsi tu šanci dostala a musím říct, že jsem za to rád. Ukazuješ mi, jak ti na tom opravdu záleží a že o to všechno přijít vážně nechceš. Nechci aby to vyznělo špatně, ale začínám ti konečně zase věřit tak jako jsem ti věřil dřív, tak si to nepokaž, protože by nás to asi mrzelo oba dva. Není to jednoduché, pořád na to myslím i když se snažím sebevíc zapomenout. Sama víš jaké to je, nejde to jen tak hodit za hlavu a smazat to, tak jednoduše to bohužel nefunguje i když by to bylo určitě super. Musím se s tím vyrovnat, jinak se z toho vážně jednou zblázním a je mi jasný že na náš vztah to nemá zrovna pozitivní účinky. Nečekal jsem to, přijdu si jako kdybych měl v srdci díru kterou jsi mi pomohla zalepit náplastí, ale nějak to asi netěsní. Poslední dobou se do tebe zamilovávám čím dál tím víc a nevím čím to je. Přijde mi to jako kdybych se do tebe zamilovával poprvé. Jsem s tebou a s malou hodně šťastný, možná tak moc šťastný, jako ještě nikdy. Kéž bych ti to mohl nějak dokázat aby jsi věděla že to tak opravdu je. Miluju jak mě hladíš po vlasech, jak prijdeš a jen tak mě obejmeš, jak spolu usínáme, jak… Jak to sakra děláš, jak jsi mě dokázala tak okouzlit už první večer co jsem tě poznal a jak jsi se mnou dokázala udělat tolik věcí. Nikdy jsem na nikoho nebyl hodnější než na tebe a na malou. Vím, nemáme se teď nejlépe, ale jak to bude lepší, urcitě budu pokračovat ve všem co jsem vám slíbil a splním vám všechny přání. I happyendem mohou dopadnout druhé šance které by někdo jiný třeba ani nedokázal nabídnout. Jsem tady pro vás, mysli na to každý den zlato, prosím. Miluju vás ❤️

Ahoj zlato.

Vím, jak je to občas těžké přiznat to všechno co se bojíš druhému říct, ale to co jsem zjistil nás málem rozdělilo a občas mám pocit že to tak stejně dříve nebo později přijde. Nejde teď o to co jsem s tebou řešil v den kdy jsem se s tebou chtěl opravdu zasnoubit, ale o to jaké to mezi námi je. V pátek se toho stalo hodně a já chtěl jen tak málo. Stačilo kousek upřímnosti a všechno mohlo být jinak! Teď ani nevíme jestli si dokážeme věřit. To jsme to dopracovali za toho necelého půl roku co jsme spolu. Ne, nebudu sem psát jen ty hezké věci protože z těch se dokážu vypovídat a vím že je mám komu říct. Ty horší věci co se dějou mezi námi sem prostě patří, mají tady své místo a je jim tady lépe jak ve tvé hlavě. To, že jsem tě požádal o ruku i přes to všechno znamená jen to, že se ti snažím věřit a dát ti šanci na to aby jsi mi ukázala že jsem se pletl. Nemusíš být taková když víš co všechno pro tebe a pro malou dokážu udělat. Stačí si toho jen trochu vážit a jít si za štěstím. Pojď, pojďme mu naproti a ono tady s námi bude, vím to! Jedenáctého osmý dvatisícedevatenáct je datum kdy jsem tě požádal o ruku a ty jsi mi řekla ANO. Je to ten den, kdy jsem se rozhodoval mezi tím, jestli odejít nebo zůstat navždy a věřím tomu že jsem udělal sakra správnou věc. Chci to psát jen pro tebe a dát ti to předtím než se vezmeme. Máme spolu naději na lepší život a vždycky se budu snažit aby tomu tak bylo. Naděje umírá poslední a my tu naději na lepší zítřky prostě máme. Miluji tě.