Naděje umírá poslední

Ahoj zlato.

Vím, jak je to občas těžké přiznat to všechno co se bojíš druhému říct, ale to co jsem zjistil nás málem rozdělilo a občas mám pocit že to tak stejně dříve nebo později přijde. Nejde teď o to co jsem s tebou řešil v den kdy jsem se s tebou chtěl opravdu zasnoubit, ale o to jaké to mezi námi je. V pátek se toho stalo hodně a já chtěl jen tak málo. Stačilo kousek upřímnosti a všechno mohlo být jinak! Teď ani nevíme jestli si dokážeme věřit. To jsme to dopracovali za toho necelého půl roku co jsme spolu. Ne, nebudu sem psát jen ty hezké věci protože z těch se dokážu vypovídat a vím že je mám komu říct. Ty horší věci co se dějou mezi námi sem prostě patří, mají tady své místo a je jim tady lépe jak ve tvé hlavě. To, že jsem tě požádal o ruku i přes to všechno znamená jen to, že se ti snažím věřit a dát ti šanci na to aby jsi mi ukázala že jsem se pletl. Nemusíš být taková když víš co všechno pro tebe a pro malou dokážu udělat. Stačí si toho jen trochu vážit a jít si za štěstím. Pojď, pojďme mu naproti a ono tady s námi bude, vím to! Jedenáctého osmý dvatisícedevatenáct je datum kdy jsem tě požádal o ruku a ty jsi mi řekla ANO. Je to ten den, kdy jsem se rozhodoval mezi tím, jestli odejít nebo zůstat navždy a věřím tomu že jsem udělal sakra správnou věc. Chci to psát jen pro tebe a dát ti to předtím než se vezmeme. Máme spolu naději na lepší život a vždycky se budu snažit aby tomu tak bylo. Naděje umírá poslední a my tu naději na lepší zítřky prostě máme. Miluji tě.